Rallysprintový šampionát začínal zase v Okříškách. Loňský rok byla sice pořádná zima, ale sucho. Tentokrát to vypadalo na ryze zimní soutěž. Úplně na sněhu se ale jely jenom ranní Rzty. Přišla obleva a sníh rychle roztával...
Vyrazili jsme trochu pozdě,nabrali Handa s holkou a rozhodli se pro Rz 2 - Sádek. Nebyl to dobrý nápad. Napřed nás varoval kamion pod kopcem pak auto spadlé z cesty vedle kolejí. Sníh na silnici nebyl až takový problém a pochvaloval jsem si jaké mám super zimní gumy. V Rokytnici nad Rokytnou (asi) jsme sjížděli krátký prudký padák. Měl jsem zařazenou trojku a jel hodně pomalu, když se auto prostě rozjelo. Asi po 30m cesta prudce zabočovala doprava a dole byl plot. Bohudík byla kolem sněhová bariéra, tak jsem to do ní zatočil. Pak jsem si vzpomněl, že za náma už delší domu jelo Clio s partou kluků. Podíval jsem se do zrcátka a začal : "Uhni, uhni, uhni vole !!!" IOno to ani nešlo. Bouchli do nás bohudík v malé rychlosti a jen se mi odloupnul kousek laku z nárazníku. Clio mělo trochu nadzvedlou kapotu, ale jinak snad taky nic. Vyskočili jsme ven že to odtlačíme a nahoře se objevil šedý Peugeot. Mávali jsme na něho ať zastaví. Snažil se. Auto se sice přetočilo, začalo se sunout dolů ale nakonec zastavilo. Dva místní chlapíci, co tam postávali nám potvrdili že zdaleka nejsme první. Pak se shodli na tom, že by to tam měli něčím posypat. Jeli jsme dál, ale silnice byla vidět pořád míň až z ní zbyl jenom pár kolejí uprostřed. Pak jsme začali potkávat a složitě se vyhýbat autům co se vracela. Všichni na nás mávali, že se nedá projet. Když jich bylo moc, tak jsme to taky obrátili.

   Do Třebíče jsme se vraceli raději jinudy. Byl čas, tak jsme zajeli do servisu po první rundě Rz. Snad všichni si svezení pochvalovali. Venca Pech vylezl z auta a jenom opakoval:"Super!" Pepa Semerád líčil, jaké jsou na Rz1 krásné sněhové mantinely a jak se o ně dá auto opírat. Prakticky celá špička jela na úzkých sněhových gumách s hřeby. Semerád měl široké gumy s hroty na okrajích stejně jako Maďar Szabó ale jejich výkony ležely na opačných pólech. Zatím co Semerád vedl PV tak Maďar se topil hluboko mezi dvoukolkama. Vojtěši zase podali důkaz, že jsou bratři. Jeden měl ťuklý přední nárazník, druhý zadní.
    Auta v ostré jízdě jsme viděli konečně ve Výčapech. Celkem pěkně se tam motali po návsi. Sníh už sice odtával, ale místy něco rozbředlého ještě bylo. Ášín už měl náskok a bylo vidět, že si to užívá. Přiletěl tam hodně zeširoka a projel pěkně atraktivně. Stáli jsme u kolejí vyjetých v ledu, do kterých pořád přitékala voda z tajícího sněhu. Někteří jezdci tam vletěli tak, že to vypadalo jako brod. Bylo to jedno z mála míst, kde průjezd i těch největších výletníků vypadal atraktivně :-).
   Pak jsme přejeli na Rz8 Sádek do Loukovic. Bylo to místo na konci vesnice. Odbočka doprava po krátkém padáku a dlouhý odjezd za horizont. Právě ten odjezd se ukázal jako dost zajímavý. Byly tam asi na 50m hluboké koleje v rozbředlém sněhu. Pěkně jedoucí Jirka Volf by o tom mohl vyprávět. Lítal tam jako papírový drak ale nakonec to ustál. Myslím že ani neubral plyn. Asi po 15 autech jsme přejeli na poslední Rz, kterou byla Výčapská.
   Tentokrát k retardéru na křižovatce u Horního Újezdu. Byla tam vidět dlouhá pravá zatáčka, rychlý retardér a odjezd. Úzké sněhové gumy s hřeby na mokrém asfaltu pěkně klouzaly, takže pokoukání to bylo pěkné. Občas tam někdo načechral sněhové bariéry kolem cesty, ale žádný velký problém nebyl. Nakonec začalo hustě sněžit, ale to už byl konec. Počkali jsme až pořadatelé odtáhnou zábrany a jeli domů.
   Začátek dne pro nás moc veselý nebyl, ale krásné průjezdy většiny aut na to daly zapomenout. Škoda že zrovna v den soutěže přišla obleva, ale i tak to byla moc hezká rally.

© Šedivec 13.03.2005